Já měla Tě ráda,
já chtěla Tě mít,
já nechtěla jen kamaráda,
který uměl by jen snít.
Jsem jen holka obyčejná,
a přeci jiná než ostatní.
Jsem stále svou a stále stejná
a nedokážu jen tak říct:
"Lásko, měl bys už jít".
Já nedokážu zapřít lásku svou,
já neumím říct, "Lásko, nechci Tě".
Já umím jen hledat
a o lásce snít.
Nebyl jsi první a ani poslední
kdo lásku mou chtěl mít.
Tys dokázal jen přijít a říct:
"Sbohem, má lásko, já vracím ti tvůj klid".
Je ráno, mě však nechce se vstát,
je krásný den, ale nemám chuť se smát.
Tvář bledou mám a do breku mi je,
cítím chlad, srdce mi už skoro nebije.
S posledním setkáním skoro se zastavilo,
na tisíc kousků téměř se rozletělo.